"Kde je máma?" zeptala se Cornelia otce. "Nevím," odpověděl táta "Proč?" "Protože s ní potřebuji mluvit." řekla Cornelia. "O čem?" vyzvídal táta. Cornelia se naštvala: "To má být výslech?" Táta: "Ne, nemá. Tak mi pojď pomoct s tím nošením krabic."
Když bylo všechno naskládané do auta, otec oznámil: "Teď se stavíme di města pro mámu s Lilian a potom jedeme rovnou do našeho nového bytu." "Vždyť jsi říkal, že nevíš, kde máma je!" podotkla Cornelia. "Eh, no ...," zakoktal se táta "Elisabeth mi volala." Cornelii se to nezdálo, ale dala taťkovi pokoj.
Ve městě vyzvedli mámu s Lilian a jeli. Cesta trvala dlouho, proto nechali věci v autě a šli se naobědvat do restaurace. Po jídle museli vybalovat věci. Naštěstí byli brzy hotoví a Cornelia se mohla po městě trochu projít. První, co hledala bylo kluziště. Jakmile se vyptala lidí, hledání radši vzdala, protože by se musela plahočit na druhý konec města. Peníze na autobus si totiž "chytře" nechala doma. V tom zahlédla pěknou budovu. Zajímalo by mě, co je uvnitř pomyslela si. Po zjištění, že je to škola ihned změnila názor... Jak si prošla celou čtvrt, kde bydlela, vrátila se domů.
Tam na ni čekali rodiče, máma se ptala: " Kdes byla tak dlouho? Čejkáme ne tebe s večeří."Cornelia se chystala odpovědět: "Vždyť je teprve..." při pohledu na hodinky radši zmlkla, jelikož bylo osm hodin večer.
Po večeři se chtěla jít dívat na televizi, ale nemohla ji najít. Šla za otcem: "Tati, kde je televize?" Táta byl zmatený, ale pak si uvědomil: "Aha, vždyť jsme ji nechali doma, byla už stará." "Tak to ji musíme jít zítra koupit." podotkla Cornelia . Táta souhlasil: "Dopoledne půjdeme nějakou koupit. A když ses tak dloho toulala po městě, vidělas nějaký obchod s televizemi?" Cornelia: "Mám dojem, že jo" "Tak zítra vstaň dřív než dnes." "OK" na to Cornelia a šla do svého pokoje si trochu srovnat věci. Potom se rozhodla jít spát, aby zítra brzy vstala.
Ve městě vyzvedli mámu s Lilian a jeli. Cesta trvala dlouho, proto nechali věci v autě a šli se naobědvat do restaurace. Po jídle museli vybalovat věci. Naštěstí byli brzy hotoví a Cornelia se mohla po městě trochu projít. První, co hledala bylo kluziště. Jakmile se vyptala lidí, hledání radši vzdala, protože by se musela plahočit na druhý konec města. Peníze na autobus si totiž "chytře" nechala doma. V tom zahlédla pěknou budovu. Zajímalo by mě, co je uvnitř pomyslela si. Po zjištění, že je to škola ihned změnila názor... Jak si prošla celou čtvrt, kde bydlela, vrátila se domů.
Tam na ni čekali rodiče, máma se ptala: " Kdes byla tak dlouho? Čejkáme ne tebe s večeří."Cornelia se chystala odpovědět: "Vždyť je teprve..." při pohledu na hodinky radši zmlkla, jelikož bylo osm hodin večer.
Po večeři se chtěla jít dívat na televizi, ale nemohla ji najít. Šla za otcem: "Tati, kde je televize?" Táta byl zmatený, ale pak si uvědomil: "Aha, vždyť jsme ji nechali doma, byla už stará." "Tak to ji musíme jít zítra koupit." podotkla Cornelia . Táta souhlasil: "Dopoledne půjdeme nějakou koupit. A když ses tak dloho toulala po městě, vidělas nějaký obchod s televizemi?" Cornelia: "Mám dojem, že jo" "Tak zítra vstaň dřív než dnes." "OK" na to Cornelia a šla do svého pokoje si trochu srovnat věci. Potom se rozhodla jít spát, aby zítra brzy vstala.
pokračování...pls....=)